Ve Veroně mě o ruku nežádej, prosím

by uneseni - 10.10.16

Jestli mě nějaké město při naší poslední návštěvě Itálie trochu zklamalo, byla to Verona. Tedy takhle – nebylo to tak strašné zklamání, že bych tam už znovu nejela, ale prostě jsem čekala víc. Když se řekne Verona, vybaví se mi asi jako každému Romeo a Julie, balkon a romantika. A tady jsme přišli k jádru pudla. Lásku a romantiku čeká každý, kdo do Verony zamíří.

Tonička, zmrzlina a milion turistů na dvorku pod balkonem

Romeo a Julie vlastně nikdy doopravdy neexistovali, ale Verona z nich slušně žije. Ani mě nenapadlo, že tady je Juliina hrobka a dokonce i Juliin balkon. To jsem zjistila, až když jsem začala zkoumat, cože to v té Veroně vlastně mají hezkého (zato máma o balkonu a milostných vzkazech viděla celý film). A už vůbec mě nenapadlo, že balkon nějaké fiktivní osoby bude zajímat tolik lidí. Jsem to chápala spíš jako nějaký pomník, připomínku, něco jako Mácha na Petříně. Tam nebývá zrovna narváno. Kromě 1. Máje samozřejmě.

Pod Juliiným balkonem je ale 1. Máj 365 dní v roce (a i 366, když na to přijde). Nádvoříčko je plné turistů a obklopené obchody, které prodávají srdce a lásku z pytlíku ve všech možných i nemožných podobách. Asi jako kdybyste tam narvali veškerou valentýnskou výzdobu, co na světě je. Když zaplatíte vstup, můžete jít i dovnitř domu, vylézt na pověstný balkon a váš milý vás pod ním třeba požádá o ruku. Sice ho v tom davu ani neuvidíte a své ano řeknete japonské turistce, ale to nevadí. Všichni budou tleskat a jásat a bude to bájo. Prostě šťastný konec a další prosím. Romantičtější už mi přijde žádost o ruku u Mekáče v Rudný než tady (pro opravdový fajnšmekry pak u benzínky v protisměru).

Čus kluci, já jsem tady teďka Julie!

Romea a Julii radši hledejte v divadle než ve Veroně. Tady zajděte na operu. Na náměstí Piazza Bra se tyčí římské koloseum neboli Arena di Verona. Řev gladiátorů a divokých zvířat tu vystřídala opera a každé léto zde probíhá festival pod širým nebem. Příští rok by se měl konat od 23. 6. do 27. 8. Pokud do Areny půjdete, rozhodně si to schovejte na večer a jděte na operu. Byli jsme tam i přes den a prostě zaplatíte snad 10 euro za to, že si projdete hlediště. Možná to bylo „jen“ osm, nejsem si jistá, ale za tolik to prostě nestojí. Lístky na operu začínají kolem nějakých 20 eur, takže to není ani moc drahá sranda. Samozřejmě jde o nejhorší místa (a taky nejvíc nacpaná turisty) nahoře na těch kamenných schodech. Ale uvidíte dobře. Římani stavět uměli. Doporučuji vzít si s sebou něco pod zadek, ale případně si můžete za pár eur na místě půjčit podprdelník. Bez něj to rozhodně nedáte. Na nevybavených lidech bylo patrné značné utrpení a navíc Italové jsou mistři v přestávkách. Aida není zas až tak dlouhá opera, ale s přestávkami to trvalo čtyři hodiny. Na konci už jsem regulérně usínala. Předpokládám, že takový Wagnerův Tannhäuser by se tam hrál až do svítání.

Pokud byste se chtěli plácnout přes kapsu a koupit si lepší sedačky dole v hledišti, tak si do kufru zabalte společenský oděv. Nahoře na ochozu se oděv neřeší, takže na představení potkáte jak dámy ve velké večerní, tak pány v havajský košili a vietnamkách. Ale teda apeluju na vás, ať si oblíknete aspoň něco slušnýho, v čem byste šli do divadla doma. Upřímně taky nemám ráda, když v Národnim divadle potkávám turisty v džínech a šusťákovce.

Jinak je Verona pěkné město. Najdete tu plno krásných, italských uliček a malebných zákoutí. Určitě nevynechejte Piazza delle Erbe, most Ponte Scaligero nebo veronský dóm. To město je dost velké, takže za den z něj zvládnete stejně jenom zlomek a budete mít uchozený nohy. Zas na druhou stranu kromě té opery jsem z Verony nebyla odvařená natolik, abych se tam chtěla vracet jako třeba do Benátek. Možná tak kvůli nákupům. Verona je módní ráj a den by se tam dal trávit jen po obchodech. Taky jsme pár obchodů stihli projít. Možná bych se tam vrátila příští rok v době výprodejů pro kabelku Furla, protože ceny mi přišly vcelku sympatický.