Radosti šestinedělí aneb sentimentální vzpomínky na to, kde se nám dobře bydlelo
Šestinedělí je VOPRUZ. V zimě
obzvlášť. Pro ty, kdo netuší, oč jde, tak je to taková příjemná doba po porodu,
kdy se vám tělo vrací do původní podoby (v rámci možností), dáváte se tak nějak
dohromady, máte doma malý mimino, který chce pořád jíst a se kterym nemůžete
moc mezi lidi, aby něco nechytlo, a o pořádnym spánku si můžete nechat jenom
zdát. Když je teplo, tak to není tak hrozný, můžete aspoň na procházky a
sednout si třeba na zahrádku v restauraci. Ale stejně pro mě během mýho
prvního šestinedělí představovala cesta na Stodůlky k veterináři
s našim obstarožnim jedenáctiletým králíkem velkou společenskou událost. Teď
je pro mě událost, když jdu s malou Stázkou na polikliniku
k ortopedovi, který u mimin zásadně nerozlišuje pohlaví (což o to, věřim,
že to ulehčí práci). Takže se nostalgicky probírám fotkami a sentimentálně
vzpomínám, jak dobře jsme se kdysi měli. Stejně jsem jednou chtěla napsat o
nejlepších místech, kde jsme kdy bydleli, tak teď je dobrá příležitost.
Pension am Schneiderturm, Sighisoara, Rumunsko
O tom už jsem tu psala (a vy si to chcete přečíst) a
je to prostě srdcovka nejzamilovanější, protože to byl první penzion, kde jsme
spolu s Davidem bydleli. Ale hlavně bylo to bydlení v historické
budově v samotném centru města, pokoje byly zařízené historickým nábytkem
a k snídani se podávalo regionální jídlo. A jestli něco miluju, tak jsou
to hotelový snídaně. Zvlášť když si na nich dá někdo záležet a každý ráno vám
udělá prezentaci toho, co je na stole. Škoda jen, že na snídaních mě zajímá
hlavně to jídlo a focení jde dost stranou, takže se o ten zážitek nemůžu
podělit i vizuálně.
Rosenhof |
Rosenhof, Illmitz, Rakousko
Taky už jsem opěvovala jejich jídlo a kuchyni (jen koukněte, jak se nám u Neziderského jezera dobře jedlo) a vlastně platí to samé, co výše. Rodinný podnik,
všechno vám vysvětlí, dají vám tipy na výlety, mapičky, kam můžete jet na kole,
řeknou, kde si kola můžete půjčit a kde je máte ustájit. Snídaně plná
regionálních produktů, včetně domácího hroznového moštu. Jestli máte rádi víno,
tak tady jste správně. Kromě hroznového moštu tu můžete ochutnat plno místních
vín a jít i na prohlídku vinařství. Prostě úžasný. Navíc je tu nádherná
zahrada, kde můžete víno po večerech popíjet, a některý pokoje mají balkony
s výhledem právě do zahrady. A hrozně dobře tu vaří. A ještě ke všemu vám
každý den umělecky složí pyžamo. Tady se zrodila moje láska k rakouským
vinařstvím/penzionům. Kdyby to šlo, trávíme tam každý rok aspoň týden.
Taky jsem nám na léto jedno takové vinařství/penzion zarezervovala. Požadavky:
dobrý víno a dětský hřiště. Víc toho letos nepotřebuju. (Poznámka z budoucnosti: Dopadlo to nadpozemsky úžasně. O Wachau čtěte tu.)
Umělecky poskládaný pyžamo |
Villa Maria, Krakov, Polsko
Další rodinný podnik. Rodinný
podniky jsou nejlepší, protože si tam přijdete jako doma a tady obzvlášť. Tohle
je klasická vilka, v jejímž přízemí bydlí majitelé a v patře je
několik pokojů pro hosty. Nic nebyl problém, připravili nám dětskou postýlku (i
když postel tu byla tak veliká, že jsme ji ani nevyužili), ukázali, kde můžeme
Toničce ohřát nebo uvařit oběd, vlastně udělali, co nám na očích viděli. Na
pokojích má majitel desky s informacemi o Krakově a okolí, o městské
dopravě, o tom, kam si zajít na jídlo. A to v několika jazycích a něco
dokonce i v češtině. Prostě si s tím vyhrál. Pán a paní domácí mluví jen
polsky, ale jde o hezkou a srozumitelnou polštinu, takže jsme si i vcelku
popovídali (některým Polákům nejsem schopná rozumět vůbec). Snídaně sice tak
hvězdný jako ty předchozí nebyly, ale cena za ubytování byla fakt dobrá. Velký
pokoj s terasou pro nás tři stál nějakých 1200 Kč na noc. Tramvají jste
v centru města za pět minut, pěšky to půjdete kousek přes půl hodiny.
O Krakově si přečtěte tady a rovnou házim i odkazy na výlety v okolí: Wieliczka, Kalvárie Zebrzydowska a Osvětim.
O Krakově si přečtěte tady a rovnou házim i odkazy na výlety v okolí: Wieliczka, Kalvárie Zebrzydowska a Osvětim.
Villa Maria |
Ještě
přidám pár tipů. Ubytování hledám a rezervuji přes www.booking.com. Zvlášť miluju možnost ubytování bez
poplatku kdykoliv před příjezdem zrušit. Nikdy na to sice nedošlo, ale co
kdyby. A dle recenzí taky víte, do čeho jdete. Plno mých kamarádů nedá dopustit
na www.airbnb.cz, ale mně se tam
nikdy nic skvělýho a cenově výhodnýho nepovedlo najít. Navíc jsem nedávno
objevila cashbackový portál www.plnapenezenka.cz, který právě s booking.com spolupracuje a díky
němu získáte ještě nějaké peníze z nákupu zpět. Funguje to jednoduše.
Zaregistrujete se na Plné peněžence a skrz ni se pak prokliknete do vybraného
eshopu, se kterým spolupracují. Pokud jde o cestování, jsou tam třeba i různé
letecké společnosti jako Lufthansa nebo Iberia (a jinak fůra dalších eshopů
jako Mall, Dáme jídlo nebo Košík). Pak už jen nakoupíte a peníze (určité
procento z nákupu) se přičtou na váš účet na Plné peněžence, odkud si je
můžete převést na svůj bankovní účet.
Přiznávám bez mučení, že ubytování jsem takhle
ještě nerezervovala, protože mám v šestinedělí jaksi jiný radostný
priority, jako jsou závěsy Toničce do pokoje a kojicí trička z Bonprixu
(vzhledem k tomu, že jsem vždycky trpěla předsudkem, že podobný zásilkový
obchody jsou jen pro starý báby, je to další znamení, že asi doopravdicky
stárnu, i když si furt připadám na patnáct). Ale když vám takhle za nákup vrátí
skoro dvě stovky (což se vám v hlavě okamžitě přepočte na balík plen), je
to víc než dobrý. A cestování bývá poněkud dražší záležitost než závěsy.
Kdybych přes Peněženku rezervovala loňskou Itálii, hodilo by to skoro osm
stovek. Takže doporučuju ji začít využívat. Kdyby moje babička používala
internet, tohle by milovala.
A poslední a vůbec nejlepší ubytovací tip.
Najděte si kamarády v zahraničí a nastěhujte se jim na gauč. Jestli jste
ještě ve studentských letech, objeďte kamarády na Erasmu! V malym
pokojíčku na koleji se pak sice tísníte čtyři (jako my kdysi v Kodani),
ale zase je to největší sranda. Tímto chci poděkovat všem, kdo mi kdy poskytli
gauče.
Kolejní pokojíček bohužel vyfocený nemám, tak se aspoň podělim o jednu hostinu, co jsme si udělaly tehdy s holkama v kuchyňce. |
2 comments