Italský zápisníček
Pád gigantů z mantovského Palzzo Te aneb nelehký osud teenagera |
A to jsme s sebou měli
v Itálii poměrně neškodný exemplář puberťáka (já jsem byla v kritickém
věku mnohem větší smrad), ale prostě proč někdo někam jede, aby tam trávil
nejvíc času zavřený v pokoji ve společnosti klimatizace? Sluníčko moc
svítí, voda je moc studená/teplá, kyselo moc kyselý a bramborák moc
bramborovej. Teenager na svých bedrech prostě nese všechnu tíhu světa. Je jak
ty giganti z fresky od Giulia Romana z Palazzo Te v Mantově a
všechno mu padá na hlavu. A když nesete takovou tíhu, je jasný, že z auta
na pláž zvládnete dovalit tak akorát svojí knížku, i když ostatní táhnou x
krámů včetně kočáru a dítěte. Tenhle pohled na to osudem obtěžkané polodítě
polodospělýho odcházející s útrpným pohledem od auta kamsi do dáli, mi
přišel obzvlášť vtipný. Ale zas na druhou stranu všechny ty výlety zvládla
vcelku úspěšně (a že jich bylo), takže ve výsledku má holka pochvalu. Jen se
fakt předem děsím, jak tohle budu zvládat se svým dítětem.
Výhodou teenagerů ovšem je, že se
s nimi nemusíte dělit o jídlo a v restauraci si nemusíte vybírat
podle toho, co by jim asi tak mohlo chutnat (stejně jim tam nebude chutnat nic
a nepomůže ani, když si budete hrát na zajíčka ve své jamce a roztomile stříhat
ušima). Takže jsem povětšinou jedla spaghetti pomodoro nebo lasagne.
V tomhle je ale výhoda, když vás jede víc a i někdo jiný je ochotný se o
jídlo s dítětem dělit, čímž se zvyšuje šance, že si někdo jiný u stolu dá něco,
co dítě jí, a vy si budete moct dát to, na co opravdu chuť máte. A úplně
nejlepší varianta je, že další osoby třeba také můžou dítě pohlídat a vy můžete
jít do restaurace jen s partnerem. Na tuhle část jsem se obzvlášť těšila. Koupili
jsme si s Davidem lístky na operu do Areny ve Veroně (konečně opravdická
Aida – viz PS zde) a těšili se na společnou klidnou večeři, prostě romantický
večer. Do Verony jsme samozřejmě dorazili hladoví jak vlci a zapadli do první
restaurace, co jsme potkali. Klasická školácká chyba, protože první restaurace
u parkoviště u Areny byla samozřejmě typická turistická past s nejhorší
pizzou, co jsme v Itálii měli. Jako bonus nás navíc obsluhoval číšník, co měl mor a
choleru dohromady. Takže romantika jak vyšitá, ale večer jsme si tím zkazit
nenechali.
I zmrzlinu vám sní |
Ale musím říct, že je to s tím
malým dítětem taky hrozná zábava. Když ji vidíte, jakou má na břehu Lago di
Garda radost z toho, že si na pláži může přebírat kamínky a koupat se. A kolik
jsme toho s ní zvládli! Byli jsme ve Veroně, Mantově, Vicenze, Benátkách,
Sirmione a Brescii. Z plánů jsme vyškrtli akorát Padovu, protože bylo
takové vedro, že jsme se báli, že bychom Toničku uvařili. Už ta Brescia, ze
které jsme byli uneseni snad nejvíc, byla dost vyčerpávající a zachránilo nás
tak akorát to, že v muzeích a kostelech vedro nebývá. A vůbec nejlíp bývá
v kryptách.
0 comments