Nejsem zvláště zvířátkový člověk a
v návštěvách zoo se moc nevyžívám. I když samozřejmě s nástupem dětí
se frekvence styků se zvířaty značně zvýšila, protože „hele, kravička, bůůůů…a
klokan skáče, hop, hop, hop.“ Ale když už se ocitnete na úplně jinym kontinentu
a kolem baráku vám běhají úplně jiný zvířata, přece jen vás to zaujme. I
v českých luzích a hájích sice fauna doznala v posledních letech
značných změn a v rybníku častěji jak vodníka potkáte vodní želvu, ale
sloni pořád po návsi neběhají. Takže neomylně hned, jak jsme uviděli na Srí Lance u cesty prvního slona, vyskákali jsme z auta jak malý děcka a fotili
zepředu a zezadu a jůůůů a jéééé.
Náš první slon |
Jednou z místních atrakcí pro
turisty je právě jízda na slonovi. Po tom jsem nijak zvlášť neprahla a jediná
zvířátková věc, kterou jsme měli v plánu, byla návštěva národního parku
Kumana. Prostě safari. Naloží vás do auta, jezdíte s průvodcem parkem a on
se vám snaží ukázat co nejvíc zvířat. Divácky nejvděčnější jsou samozřejmě sloni
a pak opičí zastávka, kde můžete krmit opice, ony vám berou jídlo z ruky a
je to celé velká roztomilost a švanda…chichichi. Největší vzácností tohohle
parku je ovšem velké množství různých druhů ptáků, kteří zde hnízdí. Prý jich
tu napočítali na 255 (druhů, ne ptáků…to by až taková hitparáda nebyla) a já o
většině těch druhů ani neslyšela. Ptákomilové si tu přijdou na svý…píp, píp.
Nezapomeňte si ale vzít dalekohled, ať z pozorovatelny něco vidíte.
A teď k té jízdě na slonovi.
V národním parku jsme si žádnýho neosedlali, to by se nám asi dost krutě
nevyplatilo. Hlavně jsme teda za pobyt na Srí Lance měli ze slonů docela
respekt, protože jsme byli zásobováni strašidelnými historkami o tom, jak slon
někde někoho rozšlapal…dup, dup. A hlavně jak mají sloni sloní paměť, protože
to byl takhle jeden pán ošklivý na slona a když se po letech potkali, slon si
ho vytáhl z davu a byl ošklivej na pána. Bum, bum, dup, dup, knockout!
K naší jízdě na slonovi došlo dost neplánovaně. Stejně jako ke kamarádění
s hady.
Safari průvodce a mrtvej krokouš |
Byl to už náš poslední den a čekala
nás cesta z Kandy do Colomba na letiště. Letadlo nám letělo až ve tři
ráno, takže jsme zbývající čas chtěli využít na maximum. Najali jsme si tedy
auto s řidičem (což si na Srí Lance s českou výplatou můžete
dovolit), abychom projeli ještě nějaké zajímavosti. My měli v plánu pouze
botanickou zahradu v Kandy, zbytek už byly nápady řidiče, brm, brm, brm.
Nebo teda nápady, samozřejmě nás vozil tam, kde měl jistý, že dostane provizi
za to, že dovalil turisty. Takže jsme byli v jakýsi řezbářský dílně, kde vyráběli
tradiční dřevěný masky a různý další věci ze dřeva včetně nábytku, potom ve
Spice Garden neboli zahradě, kde se pěstuje různý koření, ukážou vám zázraky
ajurvédy včetně kouzelnýho přípravku, po kterym vám slezou všechny chlupy. Jako
na depilaci to je. Zkoušeli to na Davidovi. No, a nakonec přišli sloni.
Jak říkám, po jízdě na slonovi jsem
netoužila a ani nevim, jak nás do toho řidič domanévroval. Vím, že už jsme tam
přijeli chvíli před zavíračkou a většina slonů už byla uklizená, takže jiná
zábava než se svézt na tom posledním chudákovi z toho nekoukala. Popravdě
příště to vynechám. Měla jsem pocit, že každou chvíli musím spadnout, křečovitě
jsem se držela Davida a doufala, že on se taky něčeho drží. A obzvlášť bezva
byl moment, kdy jsme potkali hada. Čekala jsem, že se slon lekne, my poletíme
vzduchem a budeme doufat, že nám po přistání slon nešlápne na krk. Naštěstí
slon si hada nevšiml, ale hadi ještě přišli
Vylezli
jsme od slonů a přes silnici si všimli mistra s kobrou a krajtou (jestli
to identifikuju správně). Takový mistr žije z turistů. „Paninko, vyfoťte
se s hadem a dejte nějakou tu korunu.“ David hady nesnáší, takže se jen
modlil, aby si nás mistr nevšiml. Všiml a za chvíli jsem měla krajtu za krkem.
David to z uctivé vzdálenosti aspoň vyfotil. Myslim, že bych
s mistrem mohla vystupovat. No, posuďte sami…ssssssssssssssssss.
PS: Zvýšené
množství citoslovců je zřejmě způsobeno omezeným kontaktem s dospělými
osobami. Pardon.
Ptačí království |
Slon v křoví |
Kamarádky opice...ňu, ňu, ňu |
Krokouši |
Jedem! |
Ještě zapózovat, jakýže jsme to kabrňáci... |
Mistr už jde na nás. |
Jedna krajta, paninko. Je milá, přítulná, přátelská k dětem, hodí se do bytu i na zahradu. |
Tak jdeme na to! |
Slušánkuje. |
Naše velkolepý číslo |
0 comments