­
Jedem na slonovi a další zvířátka na Srí Lance - uneseni

Jedem na slonovi a další zvířátka na Srí Lance

by - 12.3.17


            Nejsem zvláště zvířátkový člověk a v návštěvách zoo se moc nevyžívám. I když samozřejmě s nástupem dětí se frekvence styků se zvířaty značně zvýšila, protože „hele, kravička, bůůůů…a klokan skáče, hop, hop, hop.“ Ale když už se ocitnete na úplně jinym kontinentu a kolem baráku vám běhají úplně jiný zvířata, přece jen vás to zaujme. I v českých luzích a hájích sice fauna doznala v posledních letech značných změn a v rybníku častěji jak vodníka potkáte vodní želvu, ale sloni pořád po návsi neběhají. Takže neomylně hned, jak jsme uviděli na Srí Lance u cesty prvního slona, vyskákali jsme z auta jak malý děcka a fotili zepředu a zezadu a jůůůů a jéééé.

Náš první slon
            Jednou z místních atrakcí pro turisty je právě jízda na slonovi. Po tom jsem nijak zvlášť neprahla a jediná zvířátková věc, kterou jsme měli v plánu, byla návštěva národního parku Kumana. Prostě safari. Naloží vás do auta, jezdíte s průvodcem parkem a on se vám snaží ukázat co nejvíc zvířat. Divácky nejvděčnější jsou samozřejmě sloni a pak opičí zastávka, kde můžete krmit opice, ony vám berou jídlo z ruky a je to celé velká roztomilost a švanda…chichichi. Největší vzácností tohohle parku je ovšem velké množství různých druhů ptáků, kteří zde hnízdí. Prý jich tu napočítali na 255 (druhů, ne ptáků…to by až taková hitparáda nebyla) a já o většině těch druhů ani neslyšela. Ptákomilové si tu přijdou na svý…píp, píp. Nezapomeňte si ale vzít dalekohled, ať z pozorovatelny něco vidíte.

            A teď k té jízdě na slonovi. V národním parku jsme si žádnýho neosedlali, to by se nám asi dost krutě nevyplatilo. Hlavně jsme teda za pobyt na Srí Lance měli ze slonů docela respekt, protože jsme byli zásobováni strašidelnými historkami o tom, jak slon někde někoho rozšlapal…dup, dup. A hlavně jak mají sloni sloní paměť, protože to byl takhle jeden pán ošklivý na slona a když se po letech potkali, slon si ho vytáhl z davu a byl ošklivej na pána. Bum, bum, dup, dup, knockout! K naší jízdě na slonovi došlo dost neplánovaně. Stejně jako ke kamarádění s hady.

Safari průvodce a mrtvej krokouš
            Byl to už náš poslední den a čekala nás cesta z Kandy do Colomba na letiště. Letadlo nám letělo až ve tři ráno, takže jsme zbývající čas chtěli využít na maximum. Najali jsme si tedy auto s řidičem (což si na Srí Lance s českou výplatou můžete dovolit), abychom projeli ještě nějaké zajímavosti. My měli v plánu pouze botanickou zahradu v Kandy, zbytek už byly nápady řidiče, brm, brm, brm. Nebo teda nápady, samozřejmě nás vozil tam, kde měl jistý, že dostane provizi za to, že dovalil turisty. Takže jsme byli v jakýsi řezbářský dílně, kde vyráběli tradiční dřevěný masky a různý další věci ze dřeva včetně nábytku, potom ve Spice Garden neboli zahradě, kde se pěstuje různý koření, ukážou vám zázraky ajurvédy včetně kouzelnýho přípravku, po kterym vám slezou všechny chlupy. Jako na depilaci to je. Zkoušeli to na Davidovi. No, a nakonec přišli sloni.

            Jak říkám, po jízdě na slonovi jsem netoužila a ani nevim, jak nás do toho řidič domanévroval. Vím, že už jsme tam přijeli chvíli před zavíračkou a většina slonů už byla uklizená, takže jiná zábava než se svézt na tom posledním chudákovi z toho nekoukala. Popravdě příště to vynechám. Měla jsem pocit, že každou chvíli musím spadnout, křečovitě jsem se držela Davida a doufala, že on se taky něčeho drží. A obzvlášť bezva byl moment, kdy jsme potkali hada. Čekala jsem, že se slon lekne, my poletíme vzduchem a budeme doufat, že nám po přistání slon nešlápne na krk. Naštěstí slon si hada nevšiml, ale hadi ještě přišli  

Vylezli jsme od slonů a přes silnici si všimli mistra s kobrou a krajtou (jestli to identifikuju správně). Takový mistr žije z turistů. „Paninko, vyfoťte se s hadem a dejte nějakou tu korunu.“ David hady nesnáší, takže se jen modlil, aby si nás mistr nevšiml. Všiml a za chvíli jsem měla krajtu za krkem. David to z uctivé vzdálenosti aspoň vyfotil. Myslim, že bych s mistrem mohla vystupovat. No, posuďte sami…ssssssssssssssssss.


PS: Zvýšené množství citoslovců je zřejmě způsobeno omezeným kontaktem s dospělými osobami. Pardon. 



Ptačí království


Slon v křoví

Kamarádky opice...ňu, ňu, ňu


Krokouši

Jedem!


Ještě zapózovat, jakýže jsme to kabrňáci...

Mistr už jde na nás.

Jedna krajta, paninko. Je milá, přítulná, přátelská k dětem, hodí se do bytu i na zahradu.

Tak jdeme na to!

Slušánkuje.

Naše velkolepý číslo

Může se vám líbit

0 comments