Jaroměřice nad Rokytnou – moravské Versailles a moje srdcovka
Určitě máte taky nějaký ten zámek, kde jste byli za svůj život nejmíň padesátkrát. Někam do okolí jste jako děti jezdili na prázdniny k babičce, tetě nebo k nějakému jinému příbuzenstvu a návštěva téhle pamětihodnosti se na program dostala skoro vždycky. Možná jste v tom zámku byli tolikrát, že už ho nemůžete ani vidět, a komnata plná loveckých trofejí či portrét zámeckého pána, který vás sleduje všude, kam se hnete, vás už k smrti nudí. Navíc se cítíte podvedeni tím zrcadlem, které vám mělo zajistit věčné mládí, když se do něj podíváte. Řekněme si upřímně, návštěvy zámků bývají plné takových klišé a prohlídky se časem zas až tolik nemění, takže vás toho zpět (kromě nostalgických vzpomínek) už moc netáhne. Přidejte nudné průvodce a nepříjemný personál a může z toho vyjít třeba taková lednická tragédie. To ale není případ Jaroměřic nad Rokytnou. To je jeden ze zámků, kam se budete vracet rádi. Nebo aspoň já se tam ráda vracím a to z několika důvodů.
Několik prohlídkových okruhů
Když je to stejné,
začne to za chvíli nudit. V Jaroměřicích mají čtyři prohlídkové okruhy.
Jeden z nich se každoročně trochu mění a je s ním spojena výstava
přibližující někdejší život šlechty. My před pár lety viděli expozici o někdejším
cestování. Hlavní okruh jsem tedy neviděla ani nepamatuju, takže o jeho kvalitě
poreferovat nemůžu, ale ségrám se to líbilo moc. Rozhodně nesmíte vynechat
prohlídku barokního chrámu svaté Markéty, který k zámku patří, ale zároveň
je tak trochu stranou. Dětem se potom bude líbit výstava starých hraček. Jen
upozorňuji, že hračky (hlavně staré kočárky) jsou v dosahu, lépe tam tedy jít
s dětmi, které pochopí, že si s exponáty hrát nemohou. A musím
přiznat, že výstava je i dobrou inspirací. Podobný domeček pro panenky pro
holky jednou chci.
Sympatický personál
Nevím, jakou
zkušenost máte vy, ale dle té mé je milých pokladních na zámcích jak šafránu.
V Jaroměřicích jsem poslední léta na pokladně narazila na hrozně milé
paní, které vám vše doporučí, nabídnou a usmívají se od ucha k uchu. A
když přijdete do zámecké kavárny chvíli před zavíračkou, tak vás nečekají
kyselé ksichty a dokonce si tam vypijete kafe a sníte dort, aniž by vám
servírka strkala do židle mopem.
Skvělá cukrárna
Kavárna/cukrárna je
zároveň tréninkovým pracovištěm pro lidi s kombinovaným a mentálním
postižením, které učí zapojit se do pracovního procesu. Zároveň zde můžete
koupit i různé výrobky klientů obecně prospěšné společnosti Barevný svět. Ale
hlavně je to příjemné místo, kde koupíte vynikající dorty.
Krásná zahrada
Pokud nechcete do
zámku, můžete se procházet jen po zámeckém parku, který je pěkně udržovaný a
v létě to tu všechno krásně kvete. Největší bonus ale je, že v parku
je plno kachen, které se dají krmit. Což zní jako skvělá zábava pro důchodce,
ale stejně tak to baví i děti. V zahradě je navíc stále co objevovat.
Teprve tohle léto se mi povedlo v jednom rohu narazit na užitkovou
zahradu, která dříve sloužila k zásobování šlechtických stolů ovocem,
zeleninou, bylinkami, ale také čerstvými květinami. Šlechtici už
v Jaroměřicích nejsou, zahrada ale zůstala. Květiny z ní dnes zdobí
zámecké prohlídkové trasy a pěstují se zde také květiny a keře pro dosadbu do
okrasné zahrady.
Festival Petra Dvorského jako bonus
Každé léto se tu
koná hudební festival Petra Dvorského, kde můžete navštívit koncerty jak
klasické, tak populární hudby. Samozřejmě žádný disko trysko, ale
v jaroměřické zahradě hrál třeba Vojta Dyk. Koncerty se konají jak
v zahradě, tak ve vnitřních prostorách zámku – třeba i v chrámu svaté
Markéty. Musím říct, že nabídka je vcelku bohatá a stojí za to. Byli jsme na
koncertě Dana Bárty s Illustratosphere na nádvoří zámku ve Valči a loni se
nám povedlo dostat i na zahajovací koncert v jaroměřické zahradě. Musim
říct, že to byl jeden z nej kulturních zážitků roku. Skvělá organizace,
úžasná hudba, nádherná atmosféra. Za mě lepší jak opera ve Veroně. Letos bych
chtěla jít zase.
Jaroměřice jsem
navštěvovala ještě v době, když měly červenou barvu, která jim podle mě slušela
víc (což je asi o zvyku). Červenou jim ovšem daly zřejmě až soudruzi
v šedesátých letech, takže s probíhající rekonstrukcí mění zámek
barvu na okrovou. Já to tam budu mít ráda, ať budou mít jakoukoliv barvu.
Chrám svaté Markéty |
Tonička 2015 |
Tonička 2016 |
Tonička 2017 |
Holky a David 2018 |
Užitková zahrada |
2 comments