Na operu do Drážďan
Dvakrát do roka mě
potká taková drobná nepříjemnost. Musim koupit Davidovi dárek. Ne, že bych
obecně kupování dárků nesnášela. Vlastně je kupuju i docela ráda. Ráda dělám
svým blízkým radost. Ale vymyslet co koupit, to někdy dost bolí. Páč chci, aby
to obdarovanýmu k něčemu bylo, aby z toho měl fakt radost, a zároveň
se nechci moc opakovat, což je s přibývajícími lety těžší a těžší. A
vlastně se tohle martyrium netýká jen Davida a neodehrává se jen dvakrát ročně.
V naší početný rodině se odehrává prakticky každý měsíc. Když mám štěstí i
dvakrát.
Dost v oblibě
mám zážitkový dárky. Vstupenky, pobyty, ostatně často z toho kouká i něco
pro mě (o loňskym vánočnim dárku článek tady). Jelikož se občas s Davidem
rádi hezky oblíknem, letos volba padla na lístky do opery. Ale ne tak ledajaký.
Že jako pojedem do Drážďan. V Praze na operu choděj cizinci
v džínech, pojedem na Západ, do velkýho světa velkých večerních.
Aspoň tak jsem si
to představovala a začala řešit v čem půjdu. U příležitosti ségry maturáku
jsem jaksi zjistila, že moje šaty, který bych řadila do kategorie „na ples“ buď
nápadně připomínaj kurví kroj, nebo květinovou dívku. Stárnu a už se
v určitých věcech tak necejtim, no. Prostě nic hodnýho Wagnerova Bludnýho
Holanďana. Takže došlo i na nákupy.
Ale nebudu vás
napínat, šaty jsem řešila zbytečně. Na drážďanskou Semperoper bohatě stačí
dresscode tučňák/servírka neboli bílá košile, černý kalhoty. Džíny, šusťákovky,
ani igelitky jsme tu sice nepotkali, ale stejně mě to trochu zklamalo, páč jsem
čekala, že Wagner u Němců pořád budí posvátnou úctu. Možná jenom u západních. A
vůbec chodí se ještě někde na světě na operu ve velký večerní? Nebo aspoň
v pokusech o velkou večerní? Vídeň, Milán, co?
Ale jinak opera
krásná, zážitek skvělej. Akorát mě překvapilo, že během dvou a půl hodinovýho
představení nebyla žádná přestávka. Žádný vínečko a chlebíčky. To mi tam trochu
chybělo, protože vínečko a chlebíčky já ráda. Pokud byste se chtěli do Drážďan
na operu taky vydat, lístky koupíte tady. Ceny jsou teda poněkud za menší
lidovku než v pražskym Národnim, ale zas víte co, když se takhle plácnete
přes kapsu, uděláte si ten výlet opravdu výjimečnej. S večeří, poopernim
drinkem, povídánim, pěknym hotelem. Prostě takovýty věci, co ty vztahy občas
taky potřebujou. Takovýhle výjimečný randíčka.
A jelikož už určitě
žhavíte platební karty, přidám k tomu vašemu příštímu drážďanskýmu rande
pár doporučení. Bludný Holanďan mě zas až tak nebral, od Wagnera bych
doporučila spíš Tannhäusera (počítejte ale s přesezenym zadkem, má to přes
čtyři hodiny). Nebo taky v Semperoper dávaj Smetanovu Prodanou nevěstu,
která mě hodně baví a původně jsem na ni chtěla koupit i lístky, protože
německý operní pěvci zpívající česky, by mohli bejt dost zábavný. Ale v Drážďanech
to zpívaj v němčině, tak jsem nakonec šáhla po Holanďanovi. Jo, a nebojte.
Dneska už jsou opery opatřený titulkama, takže textu rozumět budete.
Kde spát a kde jíst
Hotelům zas tak
nefandim, radši mám osobnější penziony, ale musim říct, že tentokrát jsme byli
hodně spokojený v Holiday Inn Express Dresden City Center. Přímo před
hotelem je zastávka Prager Strasse. Z okna jsme měli výhled na Kreuzkirche
a příjemnej byl i check out až ve dvanáct. Kousek od hotelu byla italská
restaurace Mamma Mia, kterou zase doporučuju na večeři. Většinou teda volim
místní kuchyni, ale nějak jsme tentokrát na Německo neměli chuť.
A co všechno v Drážďanech vidět
Nepředpokládám, že
by pro někoho Drážďany byly novinka. Přece jen teď po tý dálnici, je to
z Prahy blíž jak do Brna, o Ostravě ani nemluvě a jestli bydlíte v Ústí
nad Labem, je to zas líp do Drážďan jak do Prahy. Ale tak opakování matka
moudrosti.
Určitě musíte do
Zwingeru a galerie starých mistrů. Největší uměleckej hit je tam Raffaelova
Sixtinská madona. Podle názvu vám to možná nic neřiká, ale ty dva andílci
z obrazu zdobí hrnky, ručníky, utěrky, tašky, trika i fusky v nejedný
domácnosti, takže už jste je možná potkali u sousedů. Kromě Raffaela tam
najdete mnoho dalších starých mistrů a hodně zajímavý mi přišel i
matematicko-fyzikální salon.
Raffaelova Sixtinská madona, repro dle: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3746699 |
Jestli máte radši
novější umění, navštivte nedaleké Albertinum. Najdete tam umění od dob romantismu
až do současnosti. Rozhodně taky stojí za návštěvu.
Symbolem smutných
dějin Drážďan je kostel Frauenkirche, který byl kompletně zničen během spojeneckého náletu na Drážďany za 2. světové války. Tenhle nepochopitelný masakr zažil jako
válečný zajatec i spisovatel Kurt Vonnegut a některé události zahrnul do svého
románu Jatka č. 5. Doporučuji přečíst. Za mě jedna z nej knih mýho života.
Stejně jako jiná města (třeba Varšava) i Drážďany vstaly po válečné zkáze pomalu
z popela a nakonec (po znovusjednocení Německa) došlo i na Frauenkirche. Takže
jít sem je skoro svatá povinnost, když to znova stojí. Taky tu jsou davy. Pokud
se jim chcete vyhnout, zamiřte do mnohem míň navštěvovanýho kostela Kreuzkirche.
Z interiéru toho sice po požárech a válkách moc nezbylo, ale zase si
můžete vyšlápnout schody nahoru na věž a obdivovat Drážďany ze shora. Takže
uměleckej program máte na příští drážďanský randíčko bohatej. Nebo je ještě
něco, co by nikdo neměl v Drážďanech minout?
PS: Primark na
rande nepatří!
Semperoper za dne. Noční jsem vám taky chtěla vyfotit, ale nechala jsem doma foťák a z mobilu vylezl jen jakýsi flek rozmazaný |
Co si budem...focení na červenym koberci budu muset ještě natrénovat! |
Frauenkirche |
Výhled z hotelu na Kreuzkirche |
A výhled z Kreuzkirche na hotel |
2 comments