Do Černobylu jsme se s Davidem chtěli vydat už
dlouho. Kdysi jsme si říkali, že tam pojedeme v rámci svatební cesty.
Nakonec ten Černobyl přišel dřív než svatba.
Jet či nejet
Řada lidí má s cestou do Černobylu morální problém.
Přijde jim nepatřičný jet jako turista na místo katastrofy. Ostatně i epilog
knihy Modlitba za Černobyl (mimochodem vřele doporučuju, i když je to poměrně
silný kafe) se staví k turistickým výpravám do jaderný Mekky poněkud
s despektem. A je to pochopitelný. Kdyby vás z hodiny na hodinu
vyhnali z domova a malá dcera zemřela po pár letech od havárie na
rakovinu, asi by vám nedělalo dobře, že se do vašeho někdejšího domova konají
zájezdy.
Proto mi přijde mi důležitý se k tomu hned na
začátku článku vyjádřit. Černobyl vnímám podobně jako návštěvu Osvětimi. Černobyl
a celá zakázaná zóna kolem něj je místo utrpení, na které bychom neměli
zapomínat. Ano, je bizarní, že se na místo vypravují autobusy plné turistů, ale
mnohem horší by mi přišlo, kdybychom celou tuhle událost vymazali z mapy a
kolektivní paměti. Kdybychom prostě zapomněli. Černobyl je důraznou připomínkou
časů, kdy se věřilo na „poručíme větru dešti“, kdy člověk ztratil jakoukoli
pokoru a jeho víra v sebe jako pána tvorstva, i v to, že se mu nemůže
nic stát, byla neotřesitelná. V Černobylu velmi jasně vidíte, jak lehce a
rychle může pán tvorstva zmizet.
Jak se tam dostat
Nejjednodušší to samozřejmě je v rámci
organizovaného zájezdu. Dle toho, co nám řekla průvodkyně, se oficiálně
turisticky do Černobylu nesmí a zájezdy jsou vlastně studijní výpravy
zkoumající radiaci. Tedy bez povolení se do zóny nedostanete a nejjednodušeji
vám ho obstará někdo, kdo se tím zabývá. Taky nikdo není magor, aby vás tam
poslal jen tak bloumat, když nevíte kudy kam. Co jsem tak pochopila, tak
vplížit se na tajňáka do zóny je ale oblíbená adrenalinová zábava ukrajinský
mládeže (tady nafocený a popsaný asi všechno, co byste v zóně dělat
neměli, včetně kontaktu, kdybyste to chtěli zažít taky).
Zájezd na den stojí kolem 100 dolarů, vyráží kolem osmé
ráno z Kyjeva (kolem desáté jste v Černobylu) a zpět se vrací mezi
osmou a devátou večerní. Existují i vícedenní zájezdy nebo ty s vlastním
průvodcem. Specializované kanceláře vám zajistí všechno. Osobně bych klidně do
té vícedenní verze šla, protože kromě těch zásadních bodů, tam bývá obsaženo i
setkání s lidmi, kteří se do zóny vrátili a dnes tam žijí. Povětšinou šlo
o starší lidi, kteří už se necítili na změnu života a panelákový byt ve městě,
ale radši se vrátili zpět na svá hospodářství. Ironií je, že průměrný věk
dožití u lidí žijících v zóně, je mnohem vyšší než ukrajinský průměr.
Průvodkyně uváděla 60-70 let pro Ukrajinu a 80-90 let pro černobylské. Čímž
rozhodně nechci říct, že pobyt v Černobylu je něco jako lázně.
My pro cestu využili Chernobyl Tour. David byl před rokem
s jinou společností (jo, byl tam teď podruhý), ale s tou teď při
objednávce vázla komunikace, takže jsme se na ni vykašlali. Aspoň měl David
srovnání. Sice to dopadlo nerozhodně, ale Chernobyl Tour je pro cizince asi
trochu lepší, protože vše v angličtině a to množství informací, který
dostanete, je fakt obrovský. Plus se podle webovek snaží, aby se Černobyl
dostal na seznam UNESCO, což je podle mě chvályhodná snaha.
Co uvidíte
Itinerář má každá společnost trochu jiný, tři body
zůstávají ale stejný vždycky – elektrárna Černobyl, město duchů Pripjať a radar
Duga. My jsme stavěli ještě ve dvou někdejších vesnicích (Zalissya a Kopachi),
u Rudého lesa a u samotného města Černobyl. I když některý ty zastávky byly
vyloženě kraťoučký.
Samozřejmě každýho nejvíc láká vstupovat do budov, kde
vidíte ten opuštěný, prachem pokrytý život. Jakoby vše zamrzlo v čase.
Oficiálně se ale do budov vstupovat nesmí, protože jako v každý budově
v podobnym stavu na vás něco může nakrásně spadnout nebo vy můžete někam
zahučet. Ve vesnicích to není takový problém, ale v samotné Pripjati už se
vstup do budov hlídá víc. Takže pravděpodobně se vás průvodce někam vzít
pokusí, ale od skupiny to chce určitou disciplinovanost. Pokud se budete chovat
jak neukázněný dementi, zůstanete na chodníčku.
Vesnice a oficiální budovy jako školy a školky jsou
stejně nejzajímavější, protože v těch jsou ještě věci. Byty v panelácích
v Pripjati jsou vybílené, protože když pominulo to nejhorší, lidi měli
tendence se sem vracet pro svoje věci (a taky přišlo dost zlodějů). Nebylo
záhodno, aby někdo vynášel cokoli ze zóny, takže se většina věcí z bytů
odnesla a zakopala pod zem.
Pripjať
Chápu, že třeba všem čtenářům název Pripjať úplně nic
neřiká, takže aspoň pár slov. Z Pripjati je dnes město duchů, ale kdysi to
bylo město, kde se zahraničním novinářům ukazoval vzkvétající a prosperující socialismus.
Tedy město, které bylo velmi moderní, jeho obyvatelé měli výdobytky moderní
techniky a velmi slušnou životní úroveň. Pracovat v elektrárně byla prostě
velká výhra. Ostatně přečtěte si rozhovor s člověkem, který
v Pripjati bydlel, osudnou noc v elektrárně pracoval a nyní zajišťuje
do Černobylu cesty turistům. Je to zajímavý čtení. Ostatně jako všechny články
z této série.
Elektrárna Černobyl
Samotná elektrárna zas až tak zajímavá není. Jak to
vypadá uvnitř třetího bloku, se můžete dočíst tady a pravděpodobně se se
správným průvodcem a za odpovídající peníz, dá dostat i tam (článek zde).
Extrémně zajímavý je ovšem fakt, že další tři reaktory po havárii ještě dlouhou
dobu běžely a normálně v nich pracovali lidi. A že ten třetí, naprosto
těsně sousedící s vybuchlým čtvrtým, byl odstaven až v roce 2000. Pro
mě poměrně šokující fakt. I dnes v elektrárně stále pracují tisíce lidí a
v rámci prohlídky si můžete zaplatit i oběd v místní kantýně. Což
jako doporučuju. Je to cestování do časů, kde jste nikdy nebyli. Zlatá školní
jídelna.
Radar Duga
Věc, o které jste pravděpodobně nikdy předtím neslyšeli.
Ono jste ani neměli. Radar Duga byl velkolepý a tajný vojenský projekt, který
měl během studené války fungovat jako systém včasné výstrahy. Prostě měl
informovat Sověty, že na ně Američani vypálili rakety a dát jim nějaký čas na
reakci. Jelikož jde o monument, který spotřeboval obrovské množství energie,
Černobyl byl postaven zřejmě kvůli němu. A konspirační teorie tvrdí, že kvůli
němu i vybouchl. Radar Duga byl totiž neskutečně drahý, ale bohužel taky
nefunkční. Výbuchem Černobylu se někdo měl údajně snažit tenhle průser zakrýt. A
opět doporučuju čtení zde.
A teď už asi nechám mluvit fotky. Pokud máte k cestě
do Černobylu jakýkoli dotazy, klidně se ptejte. Ráda vše zodpovím. Pro mě to
byl fakt silný zážitek. Ať už z hlediska pohledu do poměrně nedávný, ale
velmi mrazivý historie, která dnešní optikou připomíná až nějaký sci-fi, nebo
jen z toho titulu, že se najednou ocitnete v postapokalyptickym
světě, ze kterýho najednou zmizeli lidi. A pokud se sem vydáte, tak, prosím,
ještě jednou připomínám. Černobyl je místo velkého utrpení. Pamatujte na to,
prosím. Není to místo na cool selfíčka. Před pecí v Osvětimi, kde nacisti
pálili mrtvý Židy, byste (doufám) taky boky nekroutili a rty nešpulili.
Jedna z někdejších vesnic |
Dům doktora |
Samoobsluha |
Černobylské třešně |
Radar Duga je fakt obrovskej monument |
Školka |
Pohled na Černobyl |
Rudý les |
Zábavní park v Pripjati měl být otevřen na 1. máje 1986. Černobyl vybuchl 26. 4. 1986 |
Pripjať |
Opravdový umění přežije i jadernou katastrofu |
Duchové Pripjati |
Kdysi velkolepý stavby a náměstí dnes zarůstají stromy |
10 comments