Kdo na kole neobjížděl
všechny ty alternativní galerie a bistříčka v Berlíně, jako by ani nežil. Aspoň
takhle to jednu dobu vypadalo v mojí sociální bublině. Dokola se fňukalo,
že chceme Prahu jako Berlín, že tam maj ty skvělý věci, třeba jak si na ulici
půjčíš kolo a jedeš a jedeš, vetešáky, kde koupíš báječný věci, parádní podniky
a skvělej kebab na každym rohu. Berlín byl ráj, Berlín byl sen. O řadu let později
už většina těch věcí, co všechny na Berlíně tak bavila, (nejen) v Praze je. A
předpokládám, že v Berlíně jsou zase o pár kroků dál, ale to nevim, moje
sociální bublina se změnila. Po Berlíně už se moc nevzdychá.
Přiznám, že mám problém
s populárními věcmi. Něco v mojí povaze mě nutí stát v opozici a
zajímat se spíš o ty menší a slabší. Prostě nepodléhat šílenství a nejít
s davem. Objevit něco novýho. Takže jsem na tyhle populární pecky kolikrát
už předem tak trochu naštvaná. Se ukaž nádhero. No, a Berlín se nějak neukázal.
Přitom vlastně všechno
bylo dobrý (ubytování v Berlíně například zde). Suprkůl hostel, alternativní galerie ve vybydlenym posprejovanym
baráku, graffiti na domech, graffiti na Berlínský zdi, currywurst, kebab,
vetešák, stanice Zoo. Prošli jsme ty klasický turistický „must see“ jako Berlínský
dóm, Braniborskou bránu, ulici Unter den Linden, Reichstag, Památník holokaustu,
Berlínskou zeď a taky Checkpoint Charlie. Z posledně jmenovanýho a
všudypřítomných trabantů jsem ovšem trochu nabyla dojmu, že Berlín trochu hraje
na notu komunistickýho Disneylandu, aby si západní turisti nepoznamenaný
režimem řikali něco jako: „Huuustýýýý, takhle to tady vypadalo za studený
války!“
Já nepopírám, že tyhle
časy se zapsaly do tváře Berlína dost výrazně. Rozdělenej Berlín je rozhodně symbolem
studený války. Proto mi přijde poměrně nevkusný i necitlivý si na těch časech
pakovat peněženku, hrát si na vojáčky a nechávat si platit za selfíčka s turistama
(a vůbec, co jako lidi s takovýma fotkama dělaj???). Naštěstí to přišlo
nevkusný i někomu z vedení Berlína a tydlety cirkusy u Checkpointu Charlie nedávno zakázali.
Já mám slabost pro
meziválečnej Berlín. Takzvaná Výmarská republika (1918–1938) byla bezpochyby
krušná taky, protože všechna ta hyperinflace, nezaměstnanost, vzrůstající
podpora komunistů a nacistů, hospodářská krize. Zároveň to bylo místo
neuvěřitelnýho kulturního i intelektuálního rozkvětu, hotovej Babylon, místo
plný tvůrčího šílenství, kosmopolitní město, který Adolf Hitler neměl rád pro
jeho vtip, cynismus a hlavně pro ten kosmopolitismus, který se jaksi
s nacionalismem vylučuje. Hitler byl prý dokonce rozhodnut jednou celé centrum
města nechat zbourat a znovu vystavěn dle svýho vkusu. Střípky tohohle
meziválečnýho Berlína bych viděla mnohem radši než panáky ve vojenských
uniformách.
Ale dost fňukání, pojďme
na Muzejní ostrov, jednu z berlínských památek UNESCO. Pět zdejších muzeí
bylo vybudováno mezi lety 1824–1930 a tvoří poměrně unikátní komplex. Architektura
tu byla navržena přímo na míru sbírkám, takže tématu odpovídá i výzdoba –
egyptská v Egyptě, řecká v Řecku a tak dál. Pergamonské muzeum má zvenčí
připomínat mezopotámský chrám a jsou tu převážně sbírky starověkýho Blízkýho
východu. Jsem sem mířila i já, a to hlavně kvůli Pergamonskýmu oltáři,
monumentální památce, kterou Němci v 19. století posbírali v Turecku
a po dohodě s Turky odvezli do Berlína, kde ho v muzeu celý
poskládali dohromady. Tyhlety archeologický historky 19. století mě poměrně
baví, protože z dnešního pohledu je něco takovýho úplně absurdní. A mám
dojem, že Turci svýho někdejšího postoje poněkud litujou. A asi i jiný státy,
protože muzejní ostrov je starověkých pokladů fakt plný (i když on se tehdy kolikrát
nikdo ani moc neptal, jestli může něco odvézt). V Novém muzeu zase najdete
ikonickou bustu královny Nefertiti. Tak ta třeba bude příště, jestli tedy
nějaké příště bude, protože zatím mě Berlín moc netáhne. V létě jsme jím
jen projeli a raději zakotvili v Postupimi, kterou jsme naopak byli
totálně uneseni.
Něco ke čtení a koukání na závěr
Pokud vás baví
meziválečnej Berlín, určitě se koukněte na seriál Babylon Berlín.
Z poněkud odbornějšího hlediska o týhle době pojednává kniha Otto Friedricha, Before the Deluge. Měla jsem šťastnou ruku v antikvariátu, dostupnost
asi bude blbá, ale knížka je skvělá. A kdyby vás zaujali archeologický
historky, přečtěte si knihu C. W. Cerama, Bohové, hroby a učenci. Po tý
dostanete chuť si něco vykopat nebo aspoň rozluštit nějaký starověký písmo :)
Pokud chcete nějaký kafíčka a bistříčka, zkuste článek A Cup of Style nebo Nomádku. Jo a upozorňuju, že Pergamonský muzeum a celý Muzejní ostrov se rekonstruuje, kdybyste ho chtěli navštívit. Aktuální stav si radši před návštěvou zkontrolujte zde.
Nedaleko od Berlína je taky koupací ráj Tropical Islands, aquapark s plážema a palmama v bývalý hale na výrobu vzducholodí. Z Prahy nejdostupnější tropy. Zvlášť lidi s dětma to milujou.
Berlín to jsou taky různobarevný medvědi umístěný po celym městě. Na výlet s dětmi ideální |
Vetešáček |
A nějaký ty alternativní galerie |
Akorát mám dojem, že tohle bysme zvládly s holkama během nějakýho toho domácího tvořeníčka |
Tohle už teda ne, ale na zadek si z toho taky nesednu |
Fakt někdo jede do Berlína, aby se vyfotil s timhle? |
Pergamonský oltář |
Ištařina brána |
2 comments