­
V létě k vodě jedině s knížkou V - uneseni

V létě k vodě jedině s knížkou V

by - 22.4.20



Knížky miluju. I když jich nepřečtu žádný závratný množství. V průměru tak dvě za měsíc. Knihomolové, co sleduju na instagramu si tohle dají k svačině. Ale jsou taky knížky a knížky. Už jsem pochopila, že řada těch instagramových se sice rychle čte, ale taky mnou tak nějak divně proteče bez jakýhokoli zásahu, zážitku a případně mě i trochu popudí. To se naposled povedlo Petře Dvořákový a její Dědině. Jako bezpečnější se mi furt ukazuje naprosto náhodný výběr podle nálady a obalu v knihovně.

Jenže knihovny jsou zavřený, knihkupectví taky a knižní trh, stejně jako jiný odvětví, trpí. Pravý čas autory a nakladatele podpořit. Hezkou akci dala dohromady Moravská zemská knihovna se svojí výzvou #kupknihu. Takže já teda koupila. Stefana Zweiga a jeho Svět včerejška, protože je o mojí nejoblíbenější době a už dlouho si ho chci přečíst. Dětskou knížku Všímavá siréna, na kterou jsou holky ještě malý, ale je to o holčičce, co žije na majáku a rozezná čtyřicet devět větrů, třiapadesát druhů deště, víc než sto druhů mraků, sedmdesát sedm odrůd mořských vln a některý ty věci jí zní jako Nina Simone. Doporučení jsem dostala na Šikmý kostel a konečně si chci přečíst všemi už dvacetkrát čtenou Girl on Train.

To by bylo k mým nákupům a teď jaký #kupknihu doporučuju vám aneb to nej, co jsem četla za poslední rok.



Blanka Čechová, Totál Balkán

Nejlepší kniha loňskýho roku. Tak nějak obecně jedna z nejlepších knih, který sem kdy četla, protože po zaklapnutí jsem si to chtěla přečíst znova a určitě si to někdy i znova přečtu. Což se mi řadu let nestalo. Autorka tady popisuje svůj pokus o dobročinný působení v mezinárodní organizaci k tomu zřízený, konkrétně její zážitky z mise v Kosovu. Stejně jako jiný kolosy i tenhle trpí klasickými neduhy zpráv, reportů, žádostí, formulářů, prostě totální kafkárna, která…je ve výsledku vlastně k něčemu? Čechová tuhle misi nakonec zabalila a napsala skvělou knížku, drsnou, vtipnou a tak upřímnou, že bych na to v životě neměla odvahu.



Světlana Alexijevičová, Modlitba za Černobyl

Skvělá knížka, kterou rozhodně za jedno odpoledne nepřečtete. Tolik zmaru, smutku a snahy to nějak přežít a vstřebat si musíte dávkovat po částech. Ale je to vynikající kniha, kusy z ní se vám dostanou pod kůži a dokážete díky ní pochopit řadu zdánlivě nesmyslnýho lidskýho konání. I když nejde o klasický románový příběh, ale o svědectví různých lidí, do jejichž života černobylská tragédie zasáhla, čerpal z ní i jinak velmi příběhový a taktéž vynikající seriál HBO. A já knížku četla hlavně kvůli tomu, že jsme se do Černobylu loni vydali. A já chtěla i vědět a ne jenom vidět. Jak vypadá návštěva Černobylu, se můžete dočíst tady.



Julie Caplinová, Kavárna v Kodani

Na začátku jsem trochu zdrbla Dědinu a teď tu dám takovou limču s růžovym brčkem a paraplíčkem k tomu. Hele, je to kýč, je to limča, je to i vcelku předvídatelný, prostě taková klasická romantika. Ale dobrá romantika. Já mám třeba dobře udělaný žánry strašně ráda, ať už ve filmu nebo v knížkách. Problém ale je, že kvalitní žánr se moc často nevidí. Prostě napsat pohádku pro dospělý tak, aby nebyla úplně pitomá, je těžký. A já si fakt nepamatuju, kdy naposled jsem něco slušnýho z tohohle žánru četla. Tohle mě bavilo tak, že si na léto hodlám opatřit nějakou další knihu autorky. Takhle na odpo ke kafi…nebo na večer k aperolu.



Eowyn Ivey, Dcera sněhu

A další pohádka. I když poněkud jiná. Příběh krušných časů kdysi a kdesi v aljašský divočině, který velmi šikovně míchá pohádku s realitou a vy si stejně jako hlavní postavy nejste jistý, co je sen a co skutečnost. Znáte tu pohádku o Sněhurce? Ne o tý s trpaslíkama, ale o tý, co si ji uplácali ze sněhu dědeček s babičkou, měli ji rádi a pak přišlo jaro... Tak přesně tahle pohádka je tady střed celýho příběhu. Trochu takový magický realismus ze zamrzlý země.

Pokud byste hledali další tipy, tak výběry z minulých let a nějaký další najdete pod štítkem knížky (klik). Takže čtení zdar a #kupknihu
PS. A ještě dětská, kterou teda úplně miluju a kdo má rád Japonsko by si jí měl pořídit asi i jako dospělej – Katrina Goldsaito, Jak zní ticho. Knížka o hledání ticha plná zvuků. Vždycky si potom s holkama povídáme o našich nejoblíbenějších a přemýšlíme, kolik zvuků známe. Není to klasický příběhový čtení, ale o to víc mi zrovna tahle přijde magická.


Může se vám líbit

0 comments