Letošní zima byla jak vystřižená z Ladových obrázků. Přesně taková, po který každoročně marně toužíme. Dny plný bruslení, sáňkování, stavění sněhuláků. Nejsem jediná, koho napadlo, že tuhle pohádkově bílou zimu jsme dostali jako náplast na bolístku. Stébélko pro tonoucího. Prostě abysme radši zapadli do závějí než do hluboký beznaděje. Covid šílenství by v záplavách hnusný...
Popravdě mi kultura začíná dost chybět. Galerie, muzea, divadla, památky, bezstarostný cestování a poznávání všeho možnýho. Trochu se potěšit, napást očima, něco zajímavýho si uložit do šuplíčků v hlavě. I když se řada věcí dá přenést do virtuálního světa, většinou jsou z toho stejně jen takové slabé odvary. U takových obrazů a soch to platí...
