­
Poprvé v obytňáku - uneseni

Poprvé v obytňáku

by - 19.5.21


Obytňák byl náš sen už dlouho. Jen tak si jet. Zastavit se každý den na jinym místě. Jednou spát u vody, podruhý uprostřed lesa. Nemuset nic vybalovat. Všechno si vézt s sebou. Jak šneček s domečkem na zádech. Poprvý jsme tuhle možnost reálně zvažovali, když jsme se chystali na cestu do USA. Měli jsme tehdy v plánu zvládnout Chicago i Colorado a mezi těmahle místama je poměrně dálka. S malýma dětma se ultradlouhý trasy na jeden zátah zvládnout nedaj a každý den částečně vybalovat, hledat kartáčky a čistý spoďáry…jednoduše vopich. (Kuk na článek plný užitečných zkušeností o cestování s dětmi autem a tady zase začíná čtení o našem americkym road tripu)

Nakonec jsme tehdy po propočtech zůstali u pronájmu normálního osobního auta, jelikož finančně to vyšlo líp, i když se k tomu přičetla útrata za hotely a motely. Pronájem obytňáku totiž vůbec není levná záležitost. Na první pohled to tak nevypadá, ale tohle prostě není v kategorii levná dovolená.

V každym případě to zůstalo v šuplíčku „rozhodně to někdy chceme zkusit“ a ten pravý čas nastal právě letos na jaře. Hotely zavřený a my už měli po nějakym cestování absťák. Někam se podívat. Uhnízdit se na chviličku jinde než doma. Obytňák byl v týhle době jedna z mála možností jak cestovat aspoň po Čechách. A tak jsme koncem dubna vyrazili do Krušných hor nasbírat si poslední tuzemskou UNESCO památku a podívat se na nějaký místa, na který už mě dlouho lákala Dominika z blogu Dominiky svět.


Nevýhody pronájmu obytňáku

Nebojte, k těm výhodám a tomu, proč je to extra žůžo dobrodrůžo (zvlášť s dětma) se dostaneme, ale prvně varování, ať si to nepučíte a nejste třeba rozčarovaný. Abych se vrátila k tý ceně, za pět dní pronájmu jsme platili přes 13 000 Kč (mimo sezónu). A to jsme jen u pronájmu za obytňák bez pohonných hmot a poplatků za stání. To jen pro ilustraci, že klasický hotelový/motelový/apartmánový ubytování se dá pořídit levnějc. Proto taky dávalo největší smysl si obytňák půjčit v době covidu, když ty jiný ubytovací možnosti vlastně nebyly. Taky jsou obytňáky letos megapopulární. Na rozdíl od hotelů, tohle vám nezavřou.

Druhá zásadní obytňáková nevýhoda je, že je to prostě auto jako kráva. To nás vlastně i odrazovalo od toho zkusit to dřív. My jsme zvyklí na cestách hodně jezdit po výletech. I když zvolíme centrální spací bod, prozkoumáváme okolí a jezdíme všude možně (koukněte, co všechno jsme viděli třeba na Rujaně). No, a s obytňákem se všude nedostanete. Nezajedete s ním do úzkých ulic starých městeček, všude nezaparkujete a když zaparkujete, možná ty osobáky okolo zaparkují tak blbě, že nevyjedete. Paradoxně jste v určitym ohledu mnohem nesvobodnější, protože si s sebou táhnete celý ten barák. Myslim, že tohle jsou dva zásadní body, na který je potřeba při plánování takový cesty myslet a podle toho ji přizpůsobit.

No, a nakonec se musíte o ten barák na kolečkách trochu starat. Zvlášť když si s sebou vezete i záchod s koupelnou. Pak řešíte ještě, jestli máte dost vody, jestli se nemusí vylejt, není plnej záchod, jestli se večer píchnete někde na elektriku, kde parkovat na spaní. Jelikož nejsem řidič a vše kolem aut úspěšně a úmyslně ignoruju, tohle se mě týkalo minimálně, ale přijde mi dobrý upozornit, že recepce se v obytňáku prostě nedovoláš.


A teď ty výhody

Tu svobodu vidim někde jinde. Hlavně v tom, že můžete spát, kde byste normálně jen těžko spali. Uprostřed krásný přírody nebo na farmě. Ráno vylezete ven a můžete snídat přímo na trávě s výhledem na lesy nebo stádo koní. Nemusíte řešit, co s sebou vzít do batohu k obědu nebo kde se najíst, protože můžete prostě vařit a jíst kdekoli, kde zvládnete zaparkovat.
Já byla nadšená hlavně z toho spaní. My používali web Bez kempu a jestli jsem z něčeho byla unesená úplně nejvíc tak právě z tohohle. Jsou to stránky, kde Vám vlastníci pozemků za poplatek nabízí místo k přespání a případně i různý další služby. Takže my jsme spali kousek od Jáchymova s nádhernym výhledem na hory, uprostřed ohrady s ovcema u Chomutova a potom taky na ranči mezi koněma, kozama, ovcema a lamou. Zvlášť ten Jáchymov nás nadchnul. Hrozně krásný místo a strašně milí majitelé, který sami obytňákem jezdí. Provozují restauraci Havlovka, tak jestli budete mít cestu kolem určitě se stavte i bez obytňáku.

A hlavně je obytňák velký dobrodružství pro děti. Tohle je prostě baví. A nás velký taky. Vypadnout ze zajetých kolejí života a chvíli fungovat úplně jinak.


Náš itinerář

Krušnohoří je hrozně podceňovaný. Můj původní plán byl poměrně bohatej, ale snažim se držet zásady jedna větší akce za den, abychom to s dětma nepřepálili. Pak jsme měli další možnosti, který můžeme a nemusíme. Prostě jak to časově vyjde. A vyšlo to takhle.

Čtvrtek – vyjížděli jsme odpoledne, takže to byla jen cesta k výše zmíněný Havlovce, procházka okolní přírodou a večerní opejkání buřtů.

Pátek – výlet na Boží Dar. Původně jsme měli v plánu Ježíškovu cestu s tim, že holky to pojedou na kolech, ale sníh a vítr na místě nás donutily plány přehodnotit. No, jsme blbci z Prahy a nějak nám nedošlo, že na horách by mohl být ještě sníh. Prošli jsme teda naučnou stezku Božídarská rašeliniště (doporučuju moc!) a jeli se ohřát do Karlových Varů. Na kafe a degustaci pramenů.

Sobota – výlet do opuštěný vesnice Königsmühle, o který ještě napíšu. Hrozně zajímavý místo. Odpoledne potom ještě Mědník a přejezd k Chomutovu na spaní do ohrady k ovcím.

Neděle – zoo v Chomutově, kde jsme se poněkud zasekli na nacpanym parkovišti. Museli jsme dát kafe a odpolední sváču, než se nám trochu uvolnilo místo a mohli jsme odjet. Když máte všechno s sebou, tak ale takovýhle zdržení vlastně ani ničemu nevadí. Po uvolnění cesty odjezd na Ranč pod Skálou v Třebívlicích. Krmení zvířat, procházka kolem vinic a skákání na trampolíně.

Pondělí – dopoledne projížďka na koních a pak cesta domu. Třebívlice doporučujeme moc a chceme se tam vrátit. V okolních polích se dají třeba hledat český granáty a ve vesnici vedle je dokonce celý granátový muzeum. A ty výhledy na Český Středohoří jsou fascinující.

K obytňákům patří plastový nádobí, prostě to, co se za jízdy nerozbije. Shodou okolností jsem holkám pořídila na cestu i plecháčky. Svoje si můžete navrhnout na webu www.tiskarik.cz

Praktický informace

Jak jsem psala – vodu, elektřinu, záchod…to si hlídal David, ale vypadalo to ve finále jednodušší, než jsme čekali. V kempech tohle všechno vylejte nebo doplníte, pokud pojedete s Bezkempu, tak u jednotlivých míst je napsáno, jestli u vlastníka dočerpáte vodu nebo se píchnete do elektřiny. Pokud jde o záchod, tak to nefunguje jako ve vlaku (neboli chodíme jen za jízdy), ale hází se tam tableta, která všechny ty věci rozloží do stavu, kdy se vám z toho nebude zvedat kýbl, až tu „nádobu“ budete vylejvat někde do odpadu (ne do přírody). Obytňák beze všeho nějakou dobu přežije. Popravdě jsme čekali, že to vydrží míň, ale ono, když máte omezený množství vody, prostě si dáváte bacha na to, kolik jí spotřebováváte, což mi přišlo jako docela zajímavý pokus. Nemám absolutně představu, kolik vody spotřebováváme třeba doma.

Já se trochu bála vaření a jo, samozřejmě tu nemáte komfort kuchyně, slušnou přípravnou plochu a odkládací na špinavý nádobí a pak zas na umytý nádobí. Ale kupodivu se mi tam fungovalo docela dobře, takže příště už se klidně pustim i do větších akcí.

A teď ještě pár užitečných odkazů na konec.

Pohled za hranice – blog o cestování nejen obytňákem. U Martiny najdete plno užitečných informací i inspirace. Já jsem žabař, co tim jel jednou a tenhle článek píšu hlavně pro ty, co tim nejeli vůbec, aby měli trochu lepší představu.

Už tam budem – blog o cestování s dětmi, jedna z inspirací pro Krušný hory (článek tady)

Dominiky svět – taky blog o cestování s dětmi a hlavně po Krušnohoří, Dominika se s dětma dokonce minulý léto vydala na přechod Krušných hor. Je aktivnější spíš na instagramu.

Bez kempu – a nakonec ještě jednou web, díky kterýmu jsem se do toho cestování obytňákem zamilovala. Najdete tu naprosto neuvěřitelný místa, kde můžete přenocovat. Třeba uprostřed vinic. S dětma jsou samozřejmě úplně boží různý ranče a farmy. Klasický kempy se zázemim a mraky lidí mě nějak nelákají, ale tohle je totálně boží věc. Není to jen pro obytňáky, ale i pro stany, někde nabízejí i chatičky, doporučuju mrknout. Na letošní léto jsou už obytňáky těžce probraný a vybraný, ale možná na podzim, po hlavní sezoně se zase někam podíváme.


První večer a opejkání buřtů na krušnohorský louce kousek od Jáchymova
 
Božídarský rašeliniště, krásná příroda...

A taky dost sněhu


Jdeme vařit oběd v liduprázdnym Božim Daru

A šup do Varů...mimochodem...Vřídlo je venku...jestli to je dobrej nápad, nevim, ale dovedu si představit, kolik lidí se v tom ve tři ráno během festivalu bude chtít zkusit vykoupat

Königsmühle

Mědník

Holky koukejte, tamhle pod kopcem...

...máme auto.

Zoo Chomutov




Mezi vinicema - Třebívlice



Může se vám líbit

2 comments