Krajina plná koní (Hřebčín v Kladrubech nad Labem)
Ale tak to jsou takový nevděčný povzdechy. Samozřejmě, že jsem ráda, že český místa přibývají na světový seznam. Zvlášť teď když je kvůli covidu cestování tak nějak těžší. Vím, že plno lidí jede ve starých kolejích a letadla furt lítaj, ale já mám z celý týhle situace prostě respekt (článek o mých pocitech z cestování v době covidový najdete zde).
Takže prostě pojďme do Čech, konkrétně tentokrát do Kladrub, který patří mezi ty nedávný zápisy. Na seznam se dostaly v roce 2019 jako „Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“. Tyhlety člověkem po staletí zušlechťovaný krajiny má vůbec UNESCO rádo. Podobnýho druhu je třeba rakouský údolí Wachau, kde kraj po staletí utvářelo vinařství, nebo třeba i česko-německý nedávno zapsaný Krušnohoří, kde stejnou službu udělalo zase hornictví. V Kladrubech to celý bylo o těch koních.
Historie hřebčína se začala psát někdy v 1. polovině 16. století, kdy tu rod Pernštejnů založil oboru, kde byli mimo jiné chováni i koně. Panství potom bylo zakoupeno pro císaře a roku 1579 Rudolf II. povýšil zdejší hřebčín na dvorní. Zároveň s povýšením se začalo stavět a budovat, byly postaveny nové stáje a hřebčín funguje nepřetržitě dodnes.
Letos Kladruby naruby vychází na 18. 9., tak snad všechno klapne, protože to je akce, kterou hodně hodně doporučuju. Akorát tedy ideálně přijeďte brzy, protože prohlídky už potom bývají poměrně rozebraný. Jinak krajinou hřebčína vede pět kilometrů dlouhá naučná stezka, která vypadá taky zajímavě.
0 comments